Bezohlední majitelé dělají z pejskařů pitomce

Bezohlední majitelé dělají z pejskařů pitomce

Mnozí říkají, že pes je nejlepším přítelem člověka. Avšak jen do té doby, než přijde na zodpovědnost. Bezohlední majitelé psů nechávají své čtyřnohé přátele na holičkách, neuklízejí po nich a celkově je i poctivé pejskaře staví do negativního světla. Zatočit s takovými majiteli je ale složité.

Chodníky jako minová pole

Sám jsem pejskař a nechci házet všechny majitele psů do jednoho pytle, ale bohužel se potýkáme s nárůstem jedinců, kterým je zatěžko sehnout se k zemi a uklidit po svém pejskovi.
Trávníky a chodníky se pak mění v minová pole, ve kterých si musíte dávat pořádný pozor, abyste v lepším případě do něčeho pouze nešlápli, v horším případě po tom neuklouzli a nepřivodili si nějaké to zranění.
To, že bezohlední majitelé po svých psech neuklízejí a ještě je nechávají značkovat každou novou fasádu, která v okolí je, se sice příčí zdravému rozumu, avšak mnohem větší hrozbu představuje lhostejnost vůči bezpečí ostatních lidí.

Dětské nerovná se psí hřiště

Typickým až příliš často opakujícím se příkladem je venčení psů na dětských hřištích. Volně pobíhající psi s náhubkem i bez něj jsou v přítomnosti dětí nebezpeční, ať už se bavíme o malých, na pohled neškodných pejscích, nebo o velkých plemenech.
Když pominu hygienické hledisko, třeba značkování pískovišť, nabízí se logické zamyšlení nad bezpečností. Děti si chtějí se psy hrát, nevidí v nich žádnou hrozbu, jenže ne každý pes tuhle pozornost vítá. Ožene se, zaštěká, v nejhorším případě kousne. Čí je to ale vina?
Bezohlední majitelé psů takto trestají nejen své okolí, ale samotné psy, kteří za svou výchovu nebo nezodpovědné chování svého pána prostě nemůžou. A vina pak samozřejmě padá na všechny pejskaře bez rozdílu.
Přitom ke změně stačí tak málo. Chovejte se ke svým pejskům lépe. Nedělejte ze svého okolí a zodpovědných pejskařů pitomce.

Pojďme rozpohybovat české děti

Pojďme rozpohybovat české děti

Zaběhnout šedesátku za 10 vteřin? Skočit 3 metry do dálky? To jsou pro většinou dnešních školáků nedosažitelné mety. Slazené nápoje, nedostatek pohybu a odpor ke sportu vedou k obezitě dětí. Pojďme s tím něco udělat. Pro začátek aspoň hodinou tělocviku navíc.

Až 30% školáků se potýká s obezitou či nadváhou, které vedou k psychickým potížím, problémům s dýcháním a v dospělém věku pak způsobují cukrovku nebo závažné srdeční a cévní choroby. Jak se těmto nepříjemnostem a zbytečným výdajům za případnou léčbu vyhnout? Stačilo by přivést děti k nenásilnému a přirozenému pohybu.

Ve školách jsou nyní dvě hodiny povinného tělocviku týdně. Vzhledem k tomu, že se dle nedávného průzkumu Univerzity Palackého v Olomouci 80 % dětí ve věku od 11 do 15 let nevěnuje alespoň hodinu denně pohybovým aktivitám jak doporučuje Světová zdravotnická organizace, jsou tyto dvě hodiny naprosto nedostačující.

Oproti předchozím generacím mají dnešní české děti pohybu velký nedostatek a ani dvě hodiny nuceného tělocviku tento fakt nijak nesnižují, protože z něj děti mají často spíše trauma, než potřebnou motivaci sportovat. Zaběhnout šedesátku za 10 vteřin? Skočit 3 metry do dálky? Plnění obtížně dosažitelných limitů je příliš stresující záležitostí, než aby dělalo radost z pohybu.

Jak problém s nedostatkem pohybu a minimálním vztahem ke sportu u dětí řešit?

Mým řešením je hodina tělesné výchovy navíc. Chci, aby se děti v nepovinné hodině tělocviku nestresovaly, získaly kladný vztah ke sportu a začaly se hýbat ne proto, že musí, ale proto, že chtějí. Abych své řešení převedl do praxe, začal jsem od září vyučovat hodinu tělesné výchovy týdně ve školní družině v Moravském Krumlově.

deti_fotbal

Můj cíl a cesta k němu? Zahrajeme si moderní a populární Discgolf nebo si projdeme naučnou stezku. Zkusíme si tenis, basketbal nebo fotbal. Vše nenucenou cestou, aby si mezi kluky populární kopanou oblíbily třeba i holky.

Pomoct může i taková obyčejná věc, jako je správná chůze. Základní ne příliš zatěžující pohyb můžeme děti naučit díky Nordic Walkingu. Pokud se dětem některá z těchto aktivit zalíbí, namotivuje je to k tomu, aby se sami každý den alespoň hodinu věnovali tolik potřebnému pohybu.

Proč ale tuto aktivitu omezovat pouze na Moravský Krumlov? Byl bych rád, kdyby se mi hodina tělocviku navíc podařila prosadit v celém Jihomoravském kraji tak, aby kraj mou myšlenku podpořil jako součást projektu. Přirozený pohyb dětí je pro náš region jednou z priorit, na níž může kraj pracovat již nyní – stejně jako já.

Zkvalitnění Moravskokrumlovska pro občany i turisty? Začněme zkulturněním železnice

Zkvalitnění Moravskokrumlovska pro občany i turisty? Začněme zkulturněním železnice

Ivančicko, Moravskokrumlovsko, Miroslavsko nebo Silůvky. Regiony, které jsou kousek od Brna, ale zároveň příliš daleko, protože postrádají kvalitní železniční spojení. Přitom by stačilo hustou železniční síť elektrifikovat a z Moravského Krumlova bychom v Brně byli za dvacet minut.

Moravský Krumlov leží na trati Hrušovany – Brno, přitom z Hrušovan už za císaře Josefa II. vedla železnice do Vídně a měla být dokonce dvoukolejná. Bohužel, Správa železniční a dopravní cesty nevnímá trasu Hrušovany, Miroslav, Moravský Krumlov, Ivančice a Bránice jako svou prioritu, čímž v podstatě odstřihává celý region od ideálního napojení na Brno.

Jako součást Integrovaného dopravního systému Jihomoravského sice vznikly přepravní uzly, dobrým příkladem je například Miroslav, avšak na ty již nenavazuje adekvátní vlakové spojení. Proč strávit na cestách hodinu, když byste stejnou trasu mohli absolvovat třeba za dvacet pět minut?

znojmo-doprava-vlak-nadrazi

Pokud by se nepříliš využívaná vlaková síť v krátké časové době elektrifikovala a zkulturnila, pak by měla nejen více spokojených zákazníků z řad místních, ale také by do regionu přilákala více návštěvníků.

Paradoxem je trasa ze Znojma do Brna přes Břeclav

Podobným paradoxem je také trasa ze Znojma do Brna, která vede přes Břeclav. Nedokážu si představit, že by se lidé ze Znojma vydali na tak dlouhou cestu s naprosto zbytečnou zajížďkou, kterou Břeclav v tomto případě je.  Mnohem raději bych viděl, jak lidé nasedají do vlaku na plně elektrifikované dvoukolejné trase Znojmo, Hrušovany, Moravský Krumlov a Brno. Dojíždění za prací do metropole Jihomoravského kraje by pak bylo nejen komfortnější, ale také mnohem rychlejší.

A nemuseli bychom zůstat pouze u Brna, rychlejší spojení by si zasloužila také rakouská metropole. Napojení Hrušovan u Brna přes Hevlín a Laa an der Thaya na již existující novou trasu směřující do Vídně se přímo nabízí.

Pojďme tedy otevřít důležitou diskuzi na toto téma a přesvědčit klíčové strany, že náš region nesmí být nadále zanedbáván na úkor těch hlasitějších. Zlepšení dostupnosti totiž povede i k navýšení pracovních míst a to je něco, na čem by se měli shodnout všichni zainteresovaní

Do Brna za 20 minut? Moravský Krumlov říká ano!

Do Brna za 20 minut? Moravský Krumlov říká ano!

Železnice je pro rozvoj regionu klíčová, přehlížení trvá již příliš dlouho.

Když jsme v roce 2009 podepisovali Memorandum jihomoravských a dolnorakouských obcí za modernizaci české železniční trati č. 244, 245 a 246 a obnovu jejího historického spojení s Rakouskem, byli jsme všichni nadšení a plní naděje, že uspějeme. Teď, po několika vyjednáváních a nic neříkajících odpovědích různých aktérů, přešlapujeme stále na stejném místě.

Cíl našeho tažení je přitom víc než vznešený – chceme do regionu přilákat více turistů, zrychlit každodenní dojíždění za prací a zefektivnit část železničního spojení, které již existuje. Přesto není tento projekt Správou železniční a dopravní cesty vnímán jako prioritní, a proto je odsunut až na druhou kolej. Region tak zůstává odstřižen od ideálního napojení na Jihomoravskou metropoli.

Jsme stále jenom kousek od Brna a přitom pořád příliš daleko. Podobně jako Znojmo, jehož občané musí do Brna jezdit až přes vzdálenou Břeclav. Lístek na vlak ze Znojma do Brna si tak v současné situaci koupí jen málokdo. Jestliže propojení jasně se nabízejících tras není pro zainteresované aktéry dostatečnou prioritou, nelze se divit, že myšlenky na propojení Hrušovan u Brna s tratí vedoucí na Vídeň, jsou spíše utopické.

Nezbývá tedy než neustále otevírat diskuzi na toto silné téma a přesvědčit odpovědné strany, aby konečně začaly jednat.