Znojemský senátní obvod není jen Znojmo či Moravský Krumlov. Je to kraj vinných sklípků a hasičských zbrojnic, fotbalových hřišť a obecních kulturních domů, škol, které bojují o přežití, a starostů, kteří svou práci dělají z lásky k místu, kde žijí. Je to kraj, který se nedá poznat z kanceláře v Praze. Dá se poznat jen tak, že do něj člověk jede.
A já jezdím.
Od začátku svého mandátu jsem si dal za cíl navštívit každou obec ve svém obvodu. Osobně. Ne na předvolební objížďce, ne na fotografování před obecním úřadem. Ale skutečně – na hodech, na hasičských závodech, na otevírání kulturního domu, na vzpomínkové akci, na besedě ve škole, na dni otevřených sklepů. Tam, kde se odehrává skutečný život.
Dnes mám za sebou 86 obcí.
Proč to dělám
Řeknu to rovnou: žádný z mých předchůdců v tomto obvodu to systematicky nedělal. A já to neříkám proto, abych se chvástal. Říkám to proto, že si myslím, že by to dělat měl každý senátor. Protože mandát není jen o hlasování v Senátu. Je o znalosti místa, které zastupujete.
A znojemský obvod je pestré místo. Jsou tu obce, kde žije pár set lidí a kde se víno lisuje stejně jako před sto lety. Jsou tu vesničky, kde se za poslední roky narodilo jen několik dětí a kde se každý rok bojuje o to, aby škola nezavřela. Jsou tu starostové, kteří spravují obec ve svém volném čase, po práci, protože jinak by to nešlo.
Tito lidé si zaslouží, aby jejich senátor věděl, jak se jmenují. Aby znal jejich problémy. Aby přijel.
Co jsem za těch 86 návštěv zjistil
Zjistil jsem, že každá obec je jiná – a přesto mají všechny něco společného. Hrdost na své místo. Chuť ho posouvat dopředu. A vděčnost za to, že se někdo zajímá.
Byl jsem na otevření hasičské zbrojnice ve Vedrovicích. Na vzpomínkové akci na hrdinu Adolfa Opálku v Rešicích. Na slavnostním znovuotevření školy ve Vémyslicích. Na traktoriádě v Tvořihrázi. Na vinařských slavnostech v desítkách obcí od Horních Dunajovic přes Hnanice až po Šatov. Řešil jsem stav silnice I/38 s paní starostkou v Kravsku. Diskutoval o větrných parcích s vedením obcí v Čermákovicích, Dyjákovicích i Hrádku. Podporoval Domov u lesa v Tavíkovicích a Domov pro seniory ve Skalici.
Každá z těch návštěv mi dala něco, co z Prahy nikdo nezjistí. Konkrétní obraz. Konkrétní člověk. Konkrétní problém – nebo konkrétní důvod k radosti.
Vztah k regionu, který není jen pracovní
Jihomoravské pohraničí je kraj s obrovským potenciálem – turistickým, vinařským, zemědělským i kulturním. Zároveň je to kraj, který čelí výzvám: vylidňování menších obcí, stav silnic, dostupnost škol a sociálních služeb, energetická tranzice, která dopadá i na nejmenší vesničky.
O všech těchto tématech vím víc proto, že jsem byl na místě. A proto mohu v Senátu mluvit konkrétně – ne obecně.
86 obcí. A jedu dál.
Seriál návštěv nekončí. Budu jezdit dál – za starosty, za hasiči, za vinaři, za učiteli, za seniory v domovech péče, za lidmi, kteří svou obec milují a denně pro ni něco dělají.