Tomio Okamura nepřekvapil. Potřebuje zakrýt fakt, že „jeho“ ministr obrany nemá vymytý mozek a dělá svou práci jinak, než SPD hlásá.
Udivují mě ale reakce některých kolegů politiků i komentátorů. Ti snad vážně uvěřili na seslání „ducha odpovědnosti“ pouhým získáním křesla předsedy Sněmovny. Přátelé, zázrak se nestal. A nestane. Funkce, limuzína, ani plat čtvrt milionu člověka, ani Okamuru nezmění.
Předseda Okamura zamořil novoroční prostor svým tradičním blábolem. Neliší se od řečí, které vedl v době, než (za)prodal svou stranu za svoje místečko. Tak proč ten povyk?
Okamura je 3. nejvyšší ústavní činitel. Proto jsem požádal 2. nejvyššího představitele (předsedu Senátu Miloše Vystrčila), aby jasně řekl, že pan Okamura plácá. A jeho slova nerezprezentují směřování naší země. A šéf Senátu to udělal sám o sobě hned 1. ledna. Díky za to.
Musí být jasné, že:
1. Okamurův názor není názorem země, Parlamentu, ani Sněmovny.
2. Jeho slova byla určená pro jeho 7,5 % voličů (asi 400 000 lidí).
Chvíli se tím „Okamurovským bahnem“ budeme muset brodit. Ještě párkrát uslyšíme to „moudro“, že mír nastane ve chvíli, kdy přestaneme bránit souseda před lupičem, který mu vymlátil okna a leze do obýváku.
Premiér Babiš vnímá slova šéfa Sněmovny jako takové soukromé folkloristické vystoupení. Otázkou zůstává, kdo má koho v hrsti – zda šéf nejsilnější strany, který hraje o svou imunitu a důvěru vlády, nebo ti, kteří mu mohou umožnit únik z této situace.
Andrej Babiš je kreativní. Ve vládě vlastně žádné „skutečné“ SPD de facto není. Trvalo jen pár dnů, než se ukázalo, že na ministerstvech ani nikdo politicky jako Okamura nesmýšlí. Což je v tom marasmu docela dobrá zpráva.
Tak se držte, přátelé.