O senátu jako komoře klidu a jeho fungování s Tomášem Třetinou

Kuřecí roláda s dýňovým pyré, tlumený rozhovor v rohu restaurace a za okny jarní Praha. Valdštejnský palác, kam mě pozval na návštěvu senátor za znojemský okres Tomáš Třetina a zároveň starosta Moravského Krumlova, není jen sídlem Senátu, ale také místem, kde se střetává rutina s odpovědností. V místnosti je cítit klid a přátelská atmosféra. Není to náhoda. Jak říká sám senátor: „Senát má svůj rytmus, svou pravidelnost a ta dává smysl celé práci.“

A právě rytmus je slovo, které jako by vystihovalo celý náš rozhovor. Rytmus mezi regionem a Prahou. Mezi prací a klidem. Mezi odpovědností a obyčejnou lidskostí.

„Jendo, pojď za námi,“ volá na štíhlého usměvavého muže, který právě vstoupil do senátní restaurace. „Aspoň vám představím pana senátora Grulicha. To je vzácný člověk. Do škol ve svém senátním obvodu přenesl ze Skandinávie rautové stravování. Je to vynikající věc a Jenda je velkou inspirací pro nás všechny,“ chválí Tomáš Třetina svého kolegu, se kterým sdílí senátorskou kancelář.

Tuto iniciativu by rád aplikoval ve znojemském okrese, ale jak dodává, musela by na tom být širší shoda i s místními politiky, kuchařkami a kuchaři, což není vždycky úplně snadné.

Skromnost jako postoj

K chválení druhých ostatně Tomáš Třetina během našeho rozhovoru tíhne více než k vyzdvihování vlastní osoby. Během rozhovoru několikrát zmíní osobnosti regionu, které ocenil za jejich práci – od organizátorů kulturních akcí po bývalého ředitele policie. „Říkám jim, že jim jdu za stát poděkovat. Lidé často ani netuší, že si jejich práce někdo všiml. Ale právě to může být ten malý moment, který je potěší.“

Chvála je podle něj v českém prostředí podceňovaná. A přitom právě ona může držet lidi pohromadě.

„Velmi si vážím toho, že v Senátu funguje širší domluva napříč stranami,“ vrací se k původnímu tématu a přibližuje princip fungování senátu. Podle něj se projednávané zákony ve většině případů předdiskutují na výborech a klubech, což usnadňuje schvalovací proces.

Politika jako služba, ne jako estráda

O znojemském senátorovi je známo, že není hádavý typ. Raději se snaží nacházet kompromisy, než pokořit svého soupeře. To však neznamená, že nemá rád politickou diskuzi – „bitvu argumentů“ -, jak ji majestátně nazývá. Jako taková však musí být věcná a korektní. Nikoliv jak známe ze sněmovny, kde čím víc šokující a urážlivý projev, tím lepší pro PR, marketing a sociální sítě.

„Petr Pithart říkával, že Sněmovna je komora rvačky a Senát komora klidu a domluvy. S tím naprosto souhlasím,“ hodnotí Tomáš Třetina.

Atmosféra horní komory Parlamentu je oproti Poslanecké sněmovně odlišná také určitým respektem k této instituci, senátoři více ctí pravidla a normy při projednávání zákonů. Není jejich snahou zdržovat předčítáním „telefonních seznamů“, jen aby pozdrželi jednání.

V politických kruzích je Senát považován za komoru vítězů. Každý jeden z členů musel projít bitvou osobností ve svém regionu. V senátních volbách, více než v jiných, záleží na síle argumentů, a nikoliv plytkých populistických výkřicích.

„Každý ze senátorů má v sobě něco výjimečného, co tvoří jeho charisma a dává základ jeho úspěchu, který může přetavit v hodnotnou práci pro lidi a náš stát. Jsou tu osobnosti, které mají co nabídnout, a jejich slova mají váhu. Hrabě Czernin, Břetislav Rychlík, předseda Miloš Vystrčil. Ono se to nezdá, ale ten má takové charisma, že když jednou přišla část senátorů na jednání v tričku, pouhou větou je dokázal přimět okamžitě se převléct do saka. Dokáže v nich vzbudit vášeň pro důležitost úřadu, který zastávají. Být senátorem je výsada, je to čest,“ vysvětluje Tomáš Třetina. Když popisuje Senát, je cítit respekt.

Senát a jeho „semafor“

Týdenní rutina Tomáše Třetiny nespočívá jen v Senátu. „V pondělí a pátek jsem na radnici v Krumlově, úterý a středu v Praze, když se schůze protáhne, tak i ve čtvrtek, sobota svatby, vítání občánků… A v neděli – aspoň ten jeden oběd s manželkou. Ten je tabu,“ říká Tomáš Třetina nad talířem ďábelského krému, vyhlášené senátní polévky, kterou bez debat objednal i mně, protože jsem ji prostě musel ochutnat.

Navzdory cenám v poslanecké kantýně, která je za svou lidovou cenovou politiku kritizována, jsou v senátní restauraci částky za obědové menu jako v běžných restauracích. Pohybují se v průměru od 160 do 200 korun.

Tomáš Třetina vypráví svůj týdenní režim s přirozeností, která nedává znát, jak hektický je život v nejvyšších patrech politiky. Jeho práce je rozkročena mezi komunální realitou a parlamentním děním. V Senátu oceňuje především stabilitu.

„Předseda Miloš Vystrčil zavedl takzvaný semafor – tři typy týdnů: červený, oranžový, zelený. Každý týden je jasně určen, co se má dít. To vám dává možnost opravdu plánovat a být i v regionech.“

Senátor jako regionální lobbista

Třetina svou práci definuje jako regionální lobbing. Ne v pejorativním smyslu slova, ale jako každodenní tlak, připomínání a vyjednávání. Při našem obědě vyjmenovává projekty, které se snaží svou buldočí povahou tlačit vpřed a vyzdvihuje hlavně jeden aktuální: úsek Pohořelice– Lechovice, jehož rekonstrukce začne v příštím roce.

„To se mělo dělat až za pět, sedm let. Ale my se tehdy ozvali u ministra dopravy Martina Kupky. Velmi silně, protože náš region potřebuje kvalitní dopravní spojení s Brnem,“ říká rázně.

Za roky, kdy se pohybuje v politice, dobře ví, na které dveře klepat. A někdy i bouchat.

„Když vás vyhodí dveřmi, musíte se vrátit oknem,“ usměje se.

Pak se zamyslí a zmíní také věci, které se posouvat dál tak rychle nedaří, jako obchvat Znojma či plánovaný rychlovlak mezi Znojmem a Brnem.

„Spousta lidí nevěřila tehdejšímu starostovi Jakubu Malačkovi, ale je to škoda, protože vyjednal neuvěřitelné věci. Snažil jsem se na něho navázat, a díky tomu se to dostalo do povědomí ministra a chystají se podklady.“

Víno, škola a vítr

Filozofie Třetinovy politiky se točí kolem konkrétních témat, která rezonují ve znojemském regionu. Kultura vína, školství, venkov, sport, dobrovolní hasiči. Vypráví o vinařích, kteří za jedním pohárkem vína skrývají měsíce dřiny ve vinohradech.

„Víno je kultura. A zdanit kulturu tak, jak se navrhovalo? Nešťastné,“ připomíná nedávno projednávanou legislativu.

Aktuálně jsou velkým tématem pro Znojemsko větrné elektrárny. Tomáš Třetina věří, že mohou přinést nejen energii, ale i finance na chodníky, školky, infrastrukturu. Ale také mají potenciál rozdělit obce.

„V tom spatřuji největší nebezpečí, že starostové začnou soupeřit mezi sebou, kdo vybojuje lepší podmínky pro svou obec. Jako senátor chci, abychom všichni postupovali jednotně. Zkrátka buď všichni, nebo nikdo. Protože jestli například Dyjákovice postaví pět větrníků a Hrádek žádný, tak za dva roky si i v Hrádku zvyknou na jejich přítomnost, ale Hrádečtí budou svého starostu lynčovat, protože v Dyjákovicích vybudují deset chodníků, zatímco v Hrádku ne, protože nebudou mít finanční benefit. Obce z toho mohou mít benefit, který posílí jejich rozpočet a povede to k rozvoji.“

Co dál?

V závěru našeho rozhovoru vyvstává otázka budoucnosti. Na otázku, zda bude znovu kandidovat, odpovídá bez patosu: „Zeptám se lidí, jestli vůbec stojí o to, abych kandidoval. Jestli pro ně má moje práce smysl. Proto chci sbírat podpisy při osobních setkáních v regionu,“ vysvětluje.

Je jisté, že před Tomášem Třetinou bude náročný úkol. Zcela odlišný než v roce 2020, protože obhájit senátní mandát je jiná disciplína, než ho získat poprvé. Ale to je hudba příštích měsíců.

Dnešní setkání ukazuje, že politika nemusí být jen hrou o moc. Může být i klidnou sílou, která propojuje Prahu s regionem. Třetina ukazuje, že senátor nemusí být jen hlasem zákonodárného tělesa, ale i očima, ušima a srdcem svého regionu. A právě to je možná ta největší hodnota senátu. Že mezi ruchem a tlakem najdeme prostor, kde se poslouchá, děkuje a věci posouvají dopředu.

Autor: Dominik Burdel, Regionální týdeník Znojemsko