Korespondenční volby by mohly být odpovědí. V dnešní době, kdy můžeme odeslat zprávu kolem světa během vteřiny, by měla být možnost volit na dálku samozřejmostí. Dosud ale nikdy nebyla vedena tak hluboká a vášnivá debata o principu tajnosti.
Volby v naší zemi jsou všeobecné, rovné, přímé a tajné. Tyto principy se doplňují a mnohdy jsou provázané. Naše země bohužel nastavuje pravidla, kdy první princip je bit, protože právo volit mají někteří ztíženo „cenzem vzdálenosti“. Proč nebudu vysvětlovat, všichni ty příběhy známe. O principu tajnosti se nikdy nemluvilo tolik jako nyní. Někteří politici totiž zjistili, že přídavné jméno „ústavní“ je bráno vážněji než slovo „politický“ a tak účelově mění debatu politickou na pseudoústavní. Ignorují v té diskusi dvě věci. Princip tajnosti není absolutní. Vždyť v kolika rodinách se řeší volby u společného stolu a kdo v těchto rodinách si troufne říci o nové lístky ve volební místnosti? Kde byli a jsou zastánci principu absolutní tajnosti, aby navrhli, že se lístky nebudou posílat domů, aby toto nebylo možné? Proč neřeší volby v nemocnicích a pečovatelských domech, kde žádná plenta není? Myslím, že desítky takových bojovníků za tajnost najdeme hned vedle těch politiků, kteří navrhují jednodenní volby, protože kdo hlídá opuštěné urny v noci? Kdo má ten mandát dohledu na férovostí voleb. Policie? Takže přes den dohlíží složitě jmenovaná komise, ale když si jdou její členové lehnout, tak v její roli přebírají například strážníci, kteří v období komunálních voleb podléhají starostovi.

Princip tajné volby v korespondenční volbě v mnoha zemích zkoumaly desítky ústavních právníků a my tady, v naší zemi, děláme jako by to bylo nějaké nóvum. Není. Chápu, je třeba vyvolat strach z problémů, které nejsou. Abych nebyl špatně pochopen, ctím tajnou volbu, primární má být osobně odevzdaný hlas, nevadila by mi opakovaná volba – prostě principy, které by posílili jistotu lidí, že můžou volit zcela tajně, ale kvůli debatě o teoretické riziku odmítám pokračovat v mnohaletém poškozování Čechů, kteří jsou zrovna v zahraničí.

Lpění na tom, aby se naše volební procedura už nikdy nezměnila a zůstali jsme věrni principům starým sto let je sice pochopitelná, ale těžko se hájí v době, kdy prokazatelně víme, že mnohem víc lidí odjíždí do zahraničí. Programy, jako je známý Erasmus, umožnily studentům poznávat Evropu a svět. Máme v rámci Evropské unie volný pohyb osob a neumím se smířit s tím, že je někdo omezován ve svých právech. Počet lidí v zahraničí je podle mého názoru vyšší než před dvaceti lety a o to víc je tento problém naléhavější. Argument proti korespondenční volbě, že dáme možnost volby někomu, kdo nechápe, o co v naší zemi jde (protože je například na semestr ve škole v Německu), mi připadá stejně zastaralý jako argument, že by ženy neměly volit, protože ‚nechápou politiku‘. I já si v hospodě občas postesknu po osvíceném monarchovi, ale jako výsostný demokrat nemohu a nechci nikdy ohrozit princip rovného volebního práva debatami nad tím, že by neměli volit ti, kteří neplatí daně nebo nemají děti nebo mají jinou víru. neřku-li barvu pleti.

O co tedy vlastně jde? Málokdo ví, že hnutí ANO v roce 2013 v zahraničí získalo 9,55 % a Občanská demokratická strana pouze o necelé procento více – 10,45 %. Ano, i ANO je schopné té malé a velmi odpovědné části našich voličů nabídnout akceptovatelný program.

Všichni víme, že bezmála tři desítky let se tu vede politická bitva, aby někteří lidé nebyli připuštěni k volbám, protože to nevyhovuje části stran. Proti byli komunisté, torpédovali to socialisté, dnes je ve Sněmovně proti ANO a SPD.

Je to neuctivé vůči principu všeobecnosti, nicméně pochopitelné z hlediska volebního boje. Přestože je vládní návrh velmi, ale velmi opatrný v tom, komu korespondenční volbu dovolí, vede se lítá bitva. Lítá a zbytečná.

Jsem si totiž bytostně jist, že desítky tisíc hlasů, které doputují do krajů, kde žijí a volí miliony voličů, nezpůsobí revoluční změnu ve volebním sčítání. My víme, že dnes v zahraničí volí tisíce lidí. Naposledy ve volbách do Sněmovny to bylo přes 13 000 lidí. Jen tušíme (protože to nikdo neví), že v zahraničí je až 300 000 Čechů, kteří pěkně prosím rozhodně nepřijdou volit všichni. I oni zůstanou z části doma a jejich charakteristika se podle mého názoru přiblíží preferencím v naší zemi.

V dnešní době, kdy můžeme odeslat zprávu kolem světa během vteřiny, by měla být možnost volit na dálku samozřejmostí. Tvrdit, že korespondenční volby, které jsou vyzkoušené na mnoha místech, aniž by došlo k ohrožení demokracie, je jako říci, že používání internetu pro bankovnictví je příliš riskantní. Vážím si důvěry, kterou máme vůči volbám. Je velkou hodnotou, že jim věříme a nezpochybňujeme je. Jako konzervativec raději dvakrát měřím než říznu, ale tenhle opatrný návrh vlády je nepochybně správnou a bezpečnou cestou jak se vypořádat s dluhem, který vůči svým občanům máme.