Když se řekne „Senát“, spoustě lidí naskočí husí kůže (a nebo naopak upadnou do hlubokého spánku). Slýchám to v Krumlově i ve Znojmě často: „Drahý klub, zbytečná odkládací stanice, co všechno jen zdržuje.“ Politologové pak obvykle kontrují tím, že jde o „pojistku demokracie“. Tím tomu nepomůžou.

Ano, Senát je brzda, kdyby poslanci měli chuť na větší podíl moci, než jim náleží, ale pojďme se na ten náš Senát podívat optikou normálního selského rozumu a peněženky.

Tohle jsou tři konkrétní věci, které se ve zprávách nedočtete a kvůli kterým letos k volbám půjdete:

  • Miliardy přímo pro naše obce: Aby starosta nemusel stát s nataženou rukou na ministerstvu v Praze pokaždé, když chce opravit školku nebo chodník, vyjednali jsme zvýšení podílu obcí na vybraném DPH. Díky tomu putuje do obcí a měst o zhruba 9 miliard korun ročně víc. Rozhodují o nich starostové a zastupitelstva – ti, kdo místní problémy znají nejlépe.
  • Konec dětských exekucí: Pamatujete na absurdní případy, kdy mladý člověk dostal k 18. narozeninám statisícovou exekuci za nezaplacenou jízdenku z dětství? Senát zásadně přispěl ke změně zákonů, která tuto praxi ukončila. U nejmladších dětí už nemá být běžné, aby si do dospělosti nesly likvidační dluhy za věci, které samy nemohly rozumně ovlivnit; odpovědnost se přesouvá zejména na osoby, které za ně jednaly nebo zanedbaly dohled.
  • Stavební úřad blízko domova: Když se schvaloval nový stavební zákon, úředníci chtěli zrušit místní pobočky a lidi nahnat do centrálního megaúřadu. Senát dlouhodobě tlačil proti centralizaci a výsledná novela zachovala stavební úřady při obcích.  Pro obyčejné razítko na garáž tak nemusíte cestovat desítky kilometrů daleko.

A teď k penězům

Roční provoz Senátu stojí v celkovém státním rozpočtu to tvoří marginálních 0,03 %. Víte, kolik to dělá na jednoho průměrně pracujícího člověka? Asi 150 korun za rok. To je dnes méně než jedno obyčejné polední menu v restauraci.

Senát tu není od toho, aby s velkou slávou stříhal pásky a rozdával peníze z vrtulníku. Je tu od toho, aby potichu bránil naše peněženky před unáhlenými vládními nápady a hlídal, že se pravomoci i peníze nerozpustí v Praze, ale zůstanou u nás v regionech – na Znojemsku, Krumlovsku, prostě doma.

A Senát bude takový, jací budou senátoři. O třetině z nich rozhodneme 9. a 10. října.